DAN DONOVAN | 34 letá Kateřina Zohnová, kterou Žabiny získaly začátkem ledna, od svégo příchodu výrazně ovlivnila výkony svého týmu. Před Katčiným příchodem měly Žabiny v ŽBL bilanci 8:4 a v EWBL 9:1. Po svém příchodu nám Katka pomohla k postupu do Final Four EWBL tím, že přispěla k porážce švédského A3 Basket Umeå.
Profesionální basketbalistkou je 14 let a teď je tady, aby udělala všechno pro růst mladého týmu Žabin.
Jaké to je být veteránem ve velmi mladém týmu? Tobě je 34, průměrný věk zbytku týmu je 22 let…
Je to moje první taková zkušenost a je to zábavné. Holky mi říkají máma. Jsem teď ve věku, kdy jim můžu předat nějaké zkušenosti, ukázat jim nějaké věci a možná i cestu, jak pokračovat s basketbalem a hrát na vyšší úrovni. Takže pro mě je to příjemné!
Jak si myslíš, že jsi týmu pomohla a jak můžeš pomoct dál v play-off?
Teď bohužel nemůžu hrát kvůli zlomené ruce, takže jim můžu jen poradit. Myslím, že když jsem byla mladá, bylo pro mě velmi užitečné hrát se staršími hráčkami, vidět, co dělají na hřišti, jak hrají, reagují a další věci. A myslím, že hráčky v našem týmu jsou velmi mladé a mají všechno před sebou, takže pokud to myslí s basketem vážně, měly by být pozorné a všímat si starších hráček.
Hrála jsi v 8 různých zemích: v Česku, Polsku, Řecku, na Kypru, v Izraeli, Francii, Itálii a na Slovensku. Kde se ti líbilo nejvíc a proč?
Měla jsem štěstí na místa, kde jsem hrála, všichni byli milí. Basketbal na vysoké úrovni se hraje například ve Francii i v Polsku. Ale já miluju Polsko, protože je to blízko mé zemi, hrála jsem tam čtyři roky, mám tam firmu, myslím, že Krakov je nejhezčí město a hraje se tam basket velmi vysoké úrovně s mnoha zahraničními hráčkami. Takže říkám Polsko, kvůli tomu všemu, co jsem řekla, a taky proto, že mluvím jejich řečí.
Proč ses tedy rozhodla po 11 letech v zahraničí pro návrat do Česka?
Nejdříve jsem si myslela, že úplně skončím s basketbalem, ale když ho hraješ celý život, je to těžké být najednou sama doma, chybí ti to.
Měla jsem možnost jít ještě hrát ven, ale vnitřně jsem se na to necítila. Byla jsem unavená z toho všeho cestování.
Každý říká, že to je krásný život, a on opravu je, otevírá dveře nejen v basketbalu.
Ale taky žiješ pořád „v kufru“, takže pro mě bylo příjemné po 11 letech strávit čas s rodinou. Na příklad jsem pomáhala rodině s předvánočními přípravami, normálně jsem byla doma čtyři pět dní a to bylo všechno.
Když přišla nabídka ze Žabin, řekla jsem si, že bych měla jít. A za dva dny jsem byla tady, bylo to rychlé.
Jaká je tvoje nejoblíbenější basketbalová vzpomínka ať už na tuto sezónu nebo na kariéru celkově?
Jednoznačně Euroliga, když jsme postoupily do Final Four a byli jsme mezi čtyřmi nejlepšími týmy Evropy. A za celou kariéru bych chtěla samozřejmě říct olympiádu v Londýně v roce 2012.
A jaké to bylo, když jsi hrála první zápas za Žabiny a hned to bylo proti tvému bývalému týmu, kde jsi hrála první tři roky svého profesionálního basketbalu?
Upřímně, nebylo to pro mě nic zvláštního. Mají stejnou hymnu, jako když jsem tam hrála, a když ji zpívali před zápasem, tak to pro mě bylo příjemné. Ale ten tým je úplně jiný. Já tam znám jen lidi okolo kurtu jako je manažer a tito lidé, hráčky neznám. Je to dlouho, co jsem pryč, 12 let, takže to nebylo, že bych jela někam, kde znám každého.
Máš nějaké plány do budoucna, až skončíš s basketbalem?
Nemám přesné plány, zkouším si představovat, co bych mohla dělat. Mám hodně zájmů, jak jsem říkala, v Polsku, chtěla bych pokračovat ve spolupráci s mým agentem a zkusit mu pomoct s jinými hráčkami. A také mám ráda fitness a ráda bych se stala profesionální trenérkou. Uvidíme.
A co práce v oblasti basketbalu po odchodu do sportovního důchodu?
Určitě chci zůstat u basketbalu, ale nechci být trenérkou, protože si nemyslím, že v sobě mám to, co pro tuhle práci člověk potřebuje. Pokud zůstanu u basketu, tak jako manažer, nebo na nějaké organizační nebo marketingové pozici. Možná bych mohla pracovat v nějakém týmu, kde bych pomáhala hráčům, postarala bych se o ně, kdyby bylo potřeba, zvlášť, kdyby to byli cizinci.