Pochází z malinké vesničky Kornice nacházející se u Litomyšle. Má starší sestru, která také hrála basketbal a Míša dokonce přiznala, že byla i lepší, ale bohužel kvůli autonehodě ve sportu pokračovat nemohla. Míša v žabinském A-týmu působí již 4. sezónu a průměrně sbírá rovných 10 bodů na zápas. K basketbalu se, asi stejně jako většina hráček, dostala skrze školní nábory. Ovšem je toho ještě mnoho, čím nás Míša svými odpověďmi překvapila.
Co o tobě zaručeně nevíme ze světa sportu?
Asi to, že mám licenci instruktora na lyžování, za což jsem velmi ráda. Ovšem kvůli basketu se tomu aktuálně věnovat nemůžu, ale do budoucna bych ráda.
Jakou máš vystudovanou školu?
Studovala jsem na Univerzitě Palackého v Olomouci na fakultě tělesné kultury v oboru učitelství, tělovýchova a sport.
Máš namyšlenou budoucnost po basketbalové kariéře?
Musím se přiznat, že zatím vůbec netuším. Ráda bych zůstala ve sportovním prostředí, jen si nejsem úplně jistá, jestli přímo v basketbalu. Ráda bych využila právě lyžařské licence. Líbila by se mi například lyžařská školka pro nejmenší nebo případně nějaké centrum volného času pro děti.
Jak jsi se dostala ke 3×3 basketbalu?
V roce 2010, kdy byla první dětská olympiáda, proběhl výběr v Trutnově, kam pan Kapitulčin (pozn. redaktora tehdejší hlavní trenér dorostenecké kategorie) pozval pár hráček, ze kterých byly vybrány jen čtyři a já byla díky bohu mezi nimi. A jely jsme právě na Olympijské hry mládeže (OHM) do Singapuru.
Proč zrovna 3×3?
Je to atraktivní sport. Také je to něco trochu jiného než pětkový basketbal a musím říct, že i do teď mě to baví.
Z trojkového basketu máš dokonce i medaili, kde jsi ji vyhrála?
Právě na OHM 2010 jsem vyhrála zlatou medaili v kategorii dovedností „skills challenge“, kde každou zemi reprezentovala jedna hráčka. Každopádně já jsem to nějak nebrala jako ocenění, to až teď zpětně. Protože jsem v té době nebrala, že by tato kategorie byla nějak významná. Každopádně jsem za to moc ráda a medaili mám doteď vystavenou doma.
Jena tvém kontě nějaký další úspěch v trojkovém basketbale?
Rok po mládežnických OH jsme se zúčastnily mistrovství světa ve 3×3 v Itálii, kde jsme vybojovaly 5. místo, takže to beru určitě taky jako úspěch.
Zpět k pětkovému basketbalu. Chtěla by jsi ve své kariéře ještě zamířit i do klubů v nějaké cizí zemi? Případně kam?
Myslím si, že každá hráčka by za svoji kariéru chtěla zkusit cizinu, ale skrze situaci, která momentálně panuje, člověk absolutně neví, co a jak bude. A kdyby byla ta možnost, nejvíce by se mi líbila Itálie. Tam bych se ráda podívala i z basketbalového hlediska.
Jak by jsi zhodnotila tým v této sezóně?
Je to zajímavá zkušenost si zahrát jen s českými hráčkami. Myslím si, že jsme aktuálně dobrý kolektiv, že se nám i daří. Také věřím, že dokážeme, že na tu medaili máme i v tomto složení. V týmu se mi hraje dobře a jsem tam spokojená.
Jak vnímáš zápasy bez diváků?
Ty zápasy jsou hodně divné. Je slyšet každé slovo, ale naopak není slyšet ta podpora, když se třeba zrovna týmu nedaří. V této chvíli diváci přece jen povzbuzují a dostanou nás do toho rytmu, takže je to teď bez nich takové smutné. Právě nedávno jsme v šatně probíraly, že už je to dávno, co tady diváci seděli a povzbuzovali. Ale doufáme, že se to brzy změní a že konečně budou s námi, protože pro nás je to takový šestý hráč na hřišti.